Martin Chalupecký: Vznikla patová situace, která nemá jednoduché řešení

Čtyři roky Vyškova v profesionálních soutěžích končí. Jak na toto období vzpomínáte?
V klubu působím už osm let a beru ho tak trochu jako své dítě. Od začátku jsme řešili spoustu výzev, ale vše jsme vždy zvládli a stoupali výš a výš – splatili jsme dluhy, stabilizovali klub a postoupili do profesionální soutěže. Hned v první sezóně jsme bez většího posilování ligu udrželi, následovaly dvě účasti v baráži a letos opět bojujeme o barážové pozice s nově sestaveným týmem.

Svým způsobem jsme prožívali takový malý „Netflix story“. A já jsem chtěl, i díky ambiciózním majitelům, přidat další díly. Teď jsme narazili. Chápu, že se hledá viník, jsou v tom emoce, ale realita je taková, že jsme se dostali do patové situace, která nemá jednoduché řešení. Osobně se na celou věc snažím dívat ze všech stran a přál bych si, aby to samé udělal každý.

Co tím myslíte?
V Drnovicích už pokračovat nemůžeme – de facto to znamená konec profesionálního fotbalu. Jediným řešením by bylo získat dlouhodobou nájemní smlouvu a začít investovat do majetku obce Drnovice. To se nepodařilo už loni, a tak jsme museli hledat jiná řešení. Cílem bylo alespoň částečně zachránit naši osmiletou práci. A ocitli jsme se na rozcestí – buď vše ukončit a nechat zmizet roky investované práce, peněz i energie, nebo najít způsob, jak tomu zabránit.

Hlavním cílem klubu bylo zůstat v Drnovicích. Můžete vysvětlit, proč se to nepodařilo?
Původně jsme se k vyjádření obce ani nechtěli vyjadřovat. Ale když slyším, jak jsou některé věci prezentovány, cítím potřebu vysvětlit fakta. Především – plně respektujeme právo obce rozhodovat o svém majetku. Stadion je jejich a je na nich, komu ho pronajmou a na jak dlouho.

Tak povídejte.
Loni jsme, plní odhodlání, slíbili obci významné investice do infrastruktury – konkrétně se jednalo o osvětlení, vyhřívání, revitalizaci stadionu, vybudování tréninkového hřiště, přejmenování klubu na FK Drnovice, a spolu se zemědělským družstvem vybudování parkovacího zázemí. Obec dále požadovala složení kauce. Na vše jsme přistoupili. Azyl se nám sice podařilo domluvit až u Bohemians, ale měli jsme tři roky čas na postupné budování zázemí. A potom se stalo něco, co jsem nečekal a šokovalo mě to – obec to, i přes předchozí zdánlivou shodu, zamítla. Pro nás to bylo vystřízlivění. Mezitím se zpřísnila kritéria i pro druhou ligu skrze povinné osvětlení stadionu. Byli jsme ochotni zřídit osvětlení na naše náklady a pomoct si dotací z NSA. K tomu jsme ale potřebovali dlouhodobou nájemní smlouvu. Doteď jsme ji vždy měli jen na jeden rok. K dohodě ale nedošlo.

Proč myslíte, že se to stalo?
Některým zastupitelům by vadily sloupy osvětlení, jiní čekali, že je ohromíme nějakou naší komplexní nabídkou. My jsme ale nepřišli nikoho ohromovat – chtěli jsme jen dlouhodobou nájemní smlouvu, abychom měli jistotu dlouhodobého užívání a mohli udělat světla. Navíc je to jedna z podmínek pro čerpání dotací z NSA. Myslím, že jsme za ty čtyři roky prokázali, že jsme solidní partner, že umíme držet slovo. Během několika osobních schůzek, ale i na pracovní části zastupitelstva jsme se snažili zjistit, co bychom museli splnit, abychom se domluvili. Opravdu to tak strašně chtěli podpořit? Nebo to bylo jinak?

Někteří členové zastupitelstva ale přišli s tím, že jste to neměli vše připravené.
Víte, na co se máte připravit, když vám protistrana ani neumí říct, co by chtěla? Poptali jsme firmu na nabídku osvětlení – tu dostali, vše by se stíhalo v termínu. Ale tam byl důvod jiný – oni nechtěli případnou první ligu, jen to nechtěli říct otevřeně. Proto se to teď schovává za něco jiného, ale jsou to nesmysly. Ocenil bych, kdybychom si to mohli říct narovinu někde za zavřenými dveřmi – to se ale nestalo. Všichni se tvářili, že strašně chtějí, ale vlastně nikdo neuměl říct nic konkrétního. Po předchozím zamítnutí se báli reakcí fanoušků, že jim to dají zase sežrat jako loni. Dokonce jsme nabídli vydat společné prohlášení, aby se situace všem vysvětlila a zmírnila. Místo toho si už předem připravili dokument, kde to prostě chtěli hodit na nás – že nejsou připraveny další kroky. Ty ale připraveny být nemohly – nebylo ani jak je připravit. S tím ale teď už nic neuděláme. Musíme to brát tak, jak to je. Dál nemá smysl to řešit. Ta spolupráce během čtyř let byla perfektní a jsem za to drnovickému klubu i obci vděčný.

Klub dlouho usiloval o setrvání alespoň na Moravě. Jak blízko nebo daleko jste byli dohodě s kluby v regionu?
Loni jsme hledali azyl pro první ligu a nakonec ho našli až u Bohemians. Letos byl úkol jasný – najít stadion, který splňuje podmínky pro profesionální fotbal a kde se zároveň nehraje první ani druhá liga. A víte, kolik jich v Česku momentálně je? Jeden. V Příbrami. Naše snaha původně směřovala do blízkého okolí, aby řešení dávalo smysl i z hlediska logistiky. Vždy by se ale de facto jednalo o fúzi, a to znamená i zánik klubu. Vyzkoušeli jsme opravdu všechno, ale z různých důvodů to nikdy nevyšlo. Nemáme žádnou jinou možnost.

Jak tedy bude vypadat budoucnost klubu?
Vyškovský fotbal bude pokračovat. Bohužel, pro majitele jako je Blue Crow zde nedokážeme zajistit odpovídající perspektivu v infrastruktuře, takže MFK bude pokračovat bez nich. Snažili jsme se ještě zajistit partnera, který by dokázal klub převzít, ale bohužel se nikdo nenašel. Proběhla jednání s městem a společně se zástupci spolku se rozhodlo, že MFK bude pokračovat v krajské soutěži. Profesionální soutěž, pokud to bude schváleno, se přesune do Příbrami. Díky tomu mají hráči o co hrát. Pokud bychom neudělali nic, jednalo by se o náraz do zdi a konec. Hráči by neměli o co hrát. Vypadá to, že bychom ani nemohli hrát případnou baráž. Toto jsme nemohli dopustit.

Fanoušci jsou zklamaní...
A mají na to plné právo. I já jsem zklamaný. Je to osm let tvrdé práce – nejen mojí, ale celého týmu lidí, kteří do klubu dali kus sebe. Nebylo na vybranou, museli jsme udělat toto rozhodnutí s péčí řádného hospodáře. Udělali jsme maximum pro to, abychom klub a jeho příběh zachovali. Nešlo o únik nebo kalkul, ale o jediné možné řešení v rámci podmínek, které nám byly dány.

Co je cílem pro zbytek sezóny?
Chtěli bychom se s profesionálním Vyškovem rozloučit co nejdůstojněji – ideálně postupem do první ligy. Bylo by krásné završit ten náš příběh vítěznou tečkou. Vezměte si – náš tým nemá regeneraci, vlastní fitness, hráči trénují po okolních vesnicích, a přesto hrajeme třetí rok po sobě o baráž. Máme za sebou významné přestupy, pravidelnou obměnu kádru, ale výsledky pořád držíme. Je to zázrak. A jsem hrdý, že jsem mohl být jeho součástí.